Největším vzorem pro dítě jsou rodiče, které ze začátku nekriticky kopíruje. Na nich zejména závisí, jaké další vzory si vpustí do života. O tom, jak dítě usměrnit v nástrahách médií a dnešního světa vypráví psycholožka Zora Hudíková.
Potřebují děti vzory?
Vzory jsou velmi důležité pro každého člověka, ale také pro společnost jako takovou. Prezentují sumář hodnot a modelů chování, které jsou významné pro příjemce/příjemce. Společnost prostřednictvím veřejně prezentovaných a podporovaných vzorů nastavuje hodnoty, normy a očekávané chování pro různé situace a role. Člověk vnímá vzory během celého života, ale význam, který jim připisuje, je v jednotlivých etapách života různý. Nejvýznamnější jsou v období dětství a puberty, jakož i na začátku dospělosti. Postupně jejich význam v životě člověka klesá, některé osoby se stávají vzory pro mladší generace či společnost. Vzory mohou být relevantní a zajímavé pro příjemce v pozitivním nebo v negativním smyslu. Podstatou je, že musí být recipientem vnímány jako úspěšné a atraktivní. Výzkumy dokázaly, že dítě má tendenci častěji napodobovat chování lidí, kteří jsou úspěšní nebo kteří dostávají pozitivní ocenění od druhých jako chování neúspěšných vzorů.
Do jaké míry dokáže vzor ovlivnit život člověka?
Vzory plní různé funkce. První je vzdělávací. Člověk se od vzoru učí, přebírá od něho postoje, pohledy na život a řešení situací, způsob myšlení a jednání a – vše jako přínosné zařazuje do spektra svých reakcí. Druhou je varovná funkce, kdy reakce a chování vzoru vyhodnocuje příjemce jako negativní či nežádoucí. Jejich uplatňování je velmi často spojeno se systémem trestů, které příjemce v rámci situace registruje. V důsledku uvědomění si možných následků se takovému chování/reakcím snaží vyhýbat, případně je veřejně odsuzuje. Třetí funkcí je vzbuzení odporu. Pozorované chování/reakce vnímá jako nepěkné až odporné. Někdy se stává, že příjemce jakoby v záporné činnosti svého vzoru viděl vlastní chování. A jelikož je to pro něj nepříjemné, snaží se ho změnit, a tím se odlišovat.
Občas dochází k tomu, že příjemce použije negativní chování vzoru jako ospravedlnění svých nedostatků. Takto se negativní role vzoru změní na funkci obrannou. Poslední funkcí je funkce podpůrná. Tato je velmi významná zejména v krizových situacích. Pokud si člověk není jist svým chováním, které je hodnoceno jako žádoucí, nebo během osobní krize zvažuje, jak v ní reagovat, velký význam mají pro něj lidé, kteří se ocitli ve stejných situacích a zároveň mají stejné chování jako on.
Psycholožka, koučka, pedagožka, publicistka. V současnosti pracuje na Fakultě masmediální komunikace Univerzity sv. Cyrila a Metoděje v Trnavě. Více let působila v médiích. Vedle toho realizuje mediální a komunikační tréninky, ve kterých má dlouholeté zkušenosti. Přes srovnání a vyhodnocení podobnosti nabývá člověk jistotu a posiluje své původní chování. Například dnes jsou velmi populární tvz. „živé knihovny“, tedy lidé se specifickými zkušenostmi (například s výchovou autistického dítěte nebo dítěte s jinými specifickými potřebami) chodí na besedy, kde vyprávějí rodičům o svém životě a způsobech, jak zvládali různé situace (podpůrná funkce) nebo chodí ke studentům psychologie ( vzdělávací funkce) a učí je takovým způsobem, jak přistupovat k dětem a jejich rodičům s takovými potřebami.
Je rozdíl, pokud člověk svůj vzor zná osobně nebo ne?
Naše vzory mohou být reálné nebo fiktivní. Člověk se s nimi může setkat přímo nebo vnímáme takzvané zobrazené vzory – nabízejí je různá média (pohádky, filmy, knihy, počítačové hry, reklamy, sociální sítě). Prostřednictvím nich si osvojujeme normy, vzorce chování a hodnoty, ale také rolové chování pro různé druhy úkolů, situací i náš profesionální život. Nejvýraznější vliv mají vzory v dětství a dospívání.
Čili lze říci, že nejsilnější jsou ty skutečné vzory, pro dítě rodiče?
Ano. Prvními a v ranných stadiích života dítěte nejdůležitějšími vzory jsou rodiče, případně sourozenci. Těch dítě neuvědomělo a nekriticky, často podvědomě napodobuje a identifikuje se s nimi. Bere si od nich to dobré i špatné. Postupně se okruh kontaktů rozšiřuje a přibývají další vzory. Kromě reálných vzorů začíná vnímat i ty zobrazované.
To, co dítě zaujme, s čím se identifikuje a co bude napodobovat, závisí na několika faktorech – na povaze dítěte, prostředí, ve kterém se vyvíjí, ale i na aktuálních módních trendech. Jiné vzory měla generace prarodičů, jiné generace rodičů, odlišné vzory má současná generace mladých lidí, kteří vyrůstají pod vlivem nových technologií.
Redakce radí: Vyzkoušejte další vychytávky, které Vám pomohou s péči o děti.
